Dnes už se nikdo nediví tomu, že prostě a jednoduše zmáčkneme nějaké to tlačítko a objeví se světlo. Ještě před sto čtyřiceti lety to patřilo do oblasti fantazie. Tu proměnil ve skutečnost Thomas Alva Edison. Je pravda, že nebyl prvním, kdo vyrobil žárovku, ale měl natolik pragmatické myšlení, že si ji nechal patentovat.

·        Tím si zajistil nejen jistou finanční odměnu při jejich další výrobě, ale i pevné místo v učebnicích našich žáků.

dlážděná ulice

Kdo ví, jestli by byl tak úspěšný, kdyby žil v naší době. V současnosti totiž jeho žárovku úspěšně vytlačují ruku v ruce zářivka a výbojka. V některých zemích je toto nahrazování i nařízeno státem. Je totiž zjištěno, že výbojka neškodí životnímu prostředí.

·        Jak vlastně pracuje výbojka?

o   Pokud bychom nahlédli do učebnice fyziky, asi bychom se dozvěděli, že se většinou jedná o uzavřenou trubici, která je naplněná parami a plyny. Jedním z druhů výbojky je sodíková. Jak je jistě logické, toto světlo využívá ke svému provozu elektrický výboj, který vzniká v prostředí sodíkových výparů.

veřejné osvětlení

Výbojky svítí zejména ve venkovních prostorách

Největšího uplatnění našly sodíkové výbojky zejména při venkovním osvětlení.

·        Pokud někdy chodíte večer přes park nebo osvícenými ulicemi, zkuste zvednout hlavu.

·        Třeba vám právě na cestu svítí tento druh osvětlení.

Své uplatnění našly také při osvětlování různých objektů, které v noci tak dostávají krásnou tvář. Okolí některých budov se jimi osvětluje z důvodu více prozaičtějších – pro zvýšení bezpečnosti. Sodíkové výbojky poznáte celkem snadno podle monochromatického (jednobarevného) žlutého světla. Jejich použití je mírně omezené. Avšak tam, kde se uplatní, nabízejí své výhody.

a)     Nejúčinnější světelný zdroj.
b)    Velmi dlouhá životnost.
c)     Dokáží proniknout i hustou mlhou.

Své využití nacházejí sodíkové výbojky i v osvětlení různých sportovišť.

Plyn, který svítí
Ohodnoťte příspěvek